Čeští orli znovu vzlétnou? Vše o napínavé sezoně skoků na lyžích!
Historie skoků na lyžích
Skoky na lyžích jsou fakt super zimní sport s hustou historií, která sahá až do 19. století. Všechno to začalo v Norsku, kde v roce 1808 nějakej vojclík Olaf Rye předvedl mega skok dlouhej 9,5 metru. Tím vlastně odstartoval tenhle sport. Během 19. století frčely skoky hlavně v Norsku, kde se z nich stala pořádná tradice. První opravdovej závod se konal v roce 1862 v norským Trysilu. Postupně se skoky rozjely i v dalších evropskejch zemích, třeba ve Finsku, Švédsku, Německu a Rakousku. Kolem roku 1900 se začaly pořádat první pořádný soutěže a mistrovství, díky kterým se zlepšovala technika i vybavení. V roce 1924 se skoky dostaly i na první zimní olympiádu v Chamonix. Od tý doby jsou na každý zimní olympiádě a lidi je prostě milujou.
Pravidla a vybavení
Skákat na lyžích není jen tak, musíš dodržovat pravidla, aby to bylo fér a nikdo se nezranil. Skáče se na různě velkejch můstcích, který se dělí podle toho, jak dlouhý jsou - záleží na tom, kde je na svahu ten kritickej bod. Nejdůležitější je, jak daleko doskočíš, měří se to od hrany můstku až tam, kde přistaneš. Rozhodčí koukají taky na to, jak letíš vzduchem a jestli umíš pořádnej telemark - to znamená, že při přistání máš jednu nohu vepředu a druhou vzadu pokrčenou. Za všechno tohle dostáváš body. Potřebuješ k tomu speciální dlouhý a široký lyže, který jsou úplně jiný než normální sjezdovky, a taky kombinézu z lehkýho materiálu, co ti pomůže letět dál.
Skoky na lyžích jsou jako život sám. Chvíli letíte vzhůru, užíváte si volnost a krásu okamžiku, ale pak přichází tvrdý dopad a vy musíte najít sílu se zvednout a jít dál.
Prokop Novotný
Skokanský můstek
Když vidíš skokanský můstek, hned víš, že tohle je fakt hustý místo. Tady se to všechno sejde - koule na to skočit, perfektní styl a pořádná šťáva v nohách. Pro skokany je to něco jako chrám, kde se fakt makají velký věci. Ten můstek, to není jen tak ledajaká stavba, to je fakt věda. Máš tam věž na rozjezd, plošinu na odraz a pak tu šílenou rampu na dopad - všechno musí bejt tip ťop, aby to klaplo. Když se borci odpíchnou, je to prostě paráda - letí si tam jak ptáci. Celý tělo musí mít jak střela, to se fakt musí nadřít, než to daj. Lidi dole ani nedutaj, když letí, a teprv při dopadu všichni vybuchnou. No a když se pak vyhlašujou výsledky, to je teprv mazec. Na tom můstku se prostě dějou věci - někdy je to drama jak blázen, jindy zas padaj rekordy. Prostě klasika, když se člověk snaží posouvat svoje hranice.
Vlastnost | Skoky na lyžích | Běh na lyžích |
---|---|---|
Používá se náčiní? | Ano (lyže) | Ano (lyže, hole) |
Provádí se v zimě? | Ano | Ano |
Olympijský sport? | Ano | Ano |
Technika skoku
Lyžařský skokan musí mít v malíku mix síly, ohebnosti a perfektní techniky. Od startu na můstku přes odraz, let až po telemark musí každej pohyb sedět, aby skok byl co nejdelší a nejhezčí. Když nabere rychlost při sjezdu, musí ji přetavit do pořádnýho odrazu, kterej je pro skok naprosto zásadní. Skokan do toho musí dát všechno, ale zároveň neztratit balanc. Během letu se složí do véčka, aby mu vzduch co nejmin brzdil a co nejvíc ho nadnášel. Tělo musí bejt v lajně s lyžema, který jsou od sebe lehce roztažený. Nesmí pokaňkat ani dopad, kde musí ztlumit náraz a nespadnout. Používá telemark, což znamená, že jedna noha je trochu vepředu a pokrčená, zatímco druhá je vzadu s propnutým kolenem. Když telemark zvládne čistě, dostane od rozhodčích víc bodů za celej skok.
Bezpečnostní aspekty
Skákat na lyžích je fakt hustej sport, ale taky pěkně nebezpečnej. Když kluci lítaj vzduchem jak rakety a ještě k tomu pěkně vysoko, je jasný, že bezpečnost je základ. Na svahu potřebuješ mít prvotřídní výbavu - lyže a vázání musej bejt tip ťop a projít všema možnejma testama. Helma je taky povinnost, kdyby náhodou došlo na placáka. Kolem můstku jsou všude ochranný sítě a dopadový zóny musej bejt dost široký a měkký, aby to každýho skokana v pohodě zachytilo. Před každým závodem se všechno poctivě zkontroluje, aby se nikomu nic nestalo. Prostě bezpečnost je tady na prvním místě, ať si to můžou všichni užít bez stresu - jak skokani, tak lidi, co je sledujou.
Slavní skokani
Skoky na lyžích jsou fakt super podívaná a za ty roky se v nich objevilo spoustu borců, co se stali legendama. Jeden z nejvíc hustých byl určitě Fin Matti Nykänen. Tenhle týpek vyhrál čtyřikrát olympiádu a pětkrát se stal mistrem světa, v osmdesátkách prostě válel jak nikdo jinej. Říkali mu Létající Fin, protože jeho styl a dravost byly fakt něco. Pak tu máme rakušáka Gregora Schlierenzauera. Ten zase nasbíral nejvíc výher ve Světáku a skákal tak stabilně, že se z něj stal jeden z největších es všech dob. A nesmíme zapomenout na polskýho machra Adama Małysze. Tři zlatý z olympiády, čtyři tituly mistra světa, a ještě k tomu byl tak skromnej, že ho zbožňovali fanoušci všude po světě. Když v roce 2001 vyhrál Turné čtyř můstků, Poláci úplně šíleli radostí. Tihle borci, a spousta dalších, se prostě navždycky zapsali do historie skoků a mladý skokani k nim vzhlížej dodneška.
Skoky na lyžích v Česku
Skoky na lyžích jsou u nás fakt super sport, kterej má dlouhou tradici a spoustu nadšených fandů. Všechno to začalo na můstcích v Krkonoších a od tý doby se naši skokani dostali i do světa. Největší hvězdou byl jasně Jirka Raška - první Čechoslovák, kterej vyhrál Turné čtyř můstků a v roce 1968 bral zlato na olympiádě v Grenoblu. Díky němu se pak ke skokům dostala spousta dalších.
V poslední době se našim skokanům nejvíc dařilo v týmových závodech. Na mistrovství světa v letech 2004 a 2005 dokonce vyhráli zlato, což byl mega úspěch. V reprezentaci jsme měli borce jako Kubu Jandu, Romana Koudelku nebo Honzu Maturu. Teď nastupuje nová parta mladejch kluků, který by chtěli být stejně dobrý jako jejich předchůdci. Máme taky docela dost moderních areálů, který jsou na světový úrovni. Nejznámější jsou určitě můstky v Harrachově, Liberci a ve Frenštátu pod Radhoštěm. Tam se často konaj závody světovýho poháru a chodí se tam koukat mraky lidí.
Největší skokanské můstky
Skoky na lyžích, to je něco! Máme tu pár fakt šílených můstků, ze kterých by se i ostříleným skokounům rozklepala kolena. A ty mamutí můstky? Na těch borci lítají klidně přes 200 metrů! Největší monstrum je Letalnica bratov Gorišek v Planici, kde můžou skákat až do 240 metrů. Tam se to rekordy jen hemží a každej rok se tam nahrne fůra lidí. Další pořádná mašina je Vikersundbakken v Norsku, taky s kritickým bodem 240 metrů. Právě tady někdo poprvý v historii přeskočil 250 metrů, to bylo v roce 2012! No a pak je tu ještě klasika - Kulm v Bad Mitterndorfu, kde se skáče jen do 235 metrů. Tyhle obří kopce jsou prostě důkaz, že když se chce, všechno jde. A když vidíš někoho lítat z takový výšky? To je teprv podívaná!
Zajímavosti ze světa skoků
Hele, máte ponětí, že nejdelší skok na lyžích má fakt šílenejch 253,5 metru? Ten borec Stefan Kraft z Rakouska to tam napálil v roce 2019 na tom obřím můstku ve Vikersundu. Ale ty skoky, to neni jenom o tom, jak daleko doletíš. Je to taky o tom, jak u toho vypadáš. Koukaj na to, jak zvládneš letovou fázi, jak přistaneš a jestli dáš pořádnej telemark - to je ten fešáckej dojezd, když máš jednu nohu vepředu. Za každou tuhle věc můžeš dostat až 20 bodů od pěti sudích. Docela hustý je, že ty skokani letěj klidně stovkou a ve vzduchu jsou tak 5-7 vteřin. Když letěj, jejich lyže fungujou jako křídla a oni jsou jak piloti - každej milimetr a kdejakej detail může rozhodnout, jak to celý dopadne.
Publikováno: 19. 01. 2025
Kategorie: sport